Seděli jsme s panem Michalem u kávy a nezávazně si povídali. Děláme to celkem pravidelně již několik let.

„Bylo mi asi 15, možná trochu víc a už tenkrát jsem rád pozoroval staré páry. Věděl jsem, že já takovou lásku pravděpodobně nikdy neprožiju.“ Díval se trochu smutně. „Jak se tak drželi za ruce. Prostě celý život spolu. Vážili si jeden druhého, pořád si měli o čem povídat.“

„A jak můžete vědět, že spolu byli celý život? Třeba se zrovna seznámili.“ Podíval se na mě docela nedůvěřivě. A proto jsem se rozhodla vyprávět jemu a teď tedy i vám příběh Adama a Evy.

V jednom malém městě, říkejme mu třeba Kostelec nad Labem, bydlel pan Adam. Před pár lety ovdověl a děti mu pořídily psa. A přestože bylo Adamovi už osmdesát let, nenechával svého čtyřnohého parťáka jen běhat po zahradě, ale brával ho na procházky do okolních ulic. Ve stejném městě, jen o dvě ulice dál, bydlela paní Eva. I ona ovdověla, ale protože byla po operacích kyčle a na procházky neměla dost sil, pořidila jí dcera k osmdesátinám počítač a internet. Dalším důvodem byl i fakt, že pravnoučata bydlela daleko za mořem. Naštěstí pro skype a kameru není žádná dálka dost daleká. Jenže to, co pro dnešní tříleté děti je úplná samozřejmost, je pro seniory poněkud tvrdý oříšek. A tak se stalo, že počítač i internet si občas postavily hlavu a prostě odmítaly spolupracovat. Paní Eva pak seděla smutná u okna a pozorovala ulici. Každý den prošel kolem pan Adam. Byl to urostlý fešák. Už si nevzpomenu, jak se jmenoval jeho voříšek, ale snad mi to oba odpustí.

Nejprve se jenom jeden na druhého usmáli a pozdravili, pak se stále častěji a na delší dobu pan Adam se psem zastavovali a vedli s paní Evou dlouhé hovory. Ukázalo se, že i pan Adam má počítač, ale že je od mládí technický talent a stejně tak jak ho poslouhá jeho pes, ví jak vycvičit počítač, aby dělal jen to, co po něm chce. Znáte to, stará škola, rozený gentleman, nemohlo to jinak dopadnout. Nenechá přece dámu v nesnázích. A tak tu a tam vypomohl. Naoplátku ho paní Eva pozvala na kávu, na koláč, na oběd. Zjistili, že mají hodně společného a taky, že už jim nemusí zbývat moc času, takže bude rozumné, když se pan Adam k paní Evě prostě nastěhuje. I pro auto se v garáži našlo místo. Oba vášnivě rádi navštěvovali památky i neznámá místa, jezdili do lázní, nebo jen tak na oběd nebo na zmrzlinu. A tak jim společně vesele ubíhal čas. Rodiny obou byly nadšené. Jeden hlídal druhého, a proto neměli při náročném zaměstnání tolik stresu, co se s jejich staroušky děje. Bohužel s přibývajícím věkem přibývaly i neduhy. Pan Adam dostal cukrovku a zároveň takzvanou diabetickou nohu. To byla ta chvíle, kdy jsme do jejich života vstoupily my, sestry z domácí péče. Jak postupně oběma slábl zrak, chystaly jsme léky, dohlížely na to, aby je nezapomněli užívat, aplikovaly inzulín a ošetřovaly rány. Oba pomalu chřadli, ale bylo vidět, že si s tím příliš hlavu nelámou.

Kdysi jsem viděla krásnou fotku nahé staré ženy, myslím, že autorem byl Saudek. Tolik života v té fotografii bylo, až se tomu ani nechtělo věřit. Jednou se mi naskytl podobný obrázek. Oba si rádi přispali a paní Eva trpěla bolestí celého těla. To ráno jsem viděla lásku. Seděla s nimi na pohovce. Pan Adam hojivým krémem natíral paní Evě celé tělo. Jako když slepec si prohlíží rukama vaši tvář. Nebylo v tom nic vulgárního ani smyslného. Jako by malíř maloval obraz. Bylo to něco tak naprosto úžasného, ale i přirozeného. Ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom se měli stydět, já za to, že jsem vtrhla do jejich světa a oni za nahotu paní Evy. Život v reálu. Oba měli neuvěřitelné štěstí. Jejich děti jim sice z bezpečnostních důvodů sebraly auto, ale nahradily ho svojí vlastní přítomností. Postaraly se nejen o reálnou stravu, ale i o tu duševní. Každý víkend se našel někdo, kdo je svezl na jejich pravidelný výlet. Ještě chvíli sice jezdili oba na skůtrech pro seniory, ale s postupným slábnutím zraku a sluchu, byli ti dva piráti silnice poněkud nebezpeční sobě i okolí.

Ten příběh končí jak jinak než smrtí. Svůj společný život dožili v domově pro seniory, kde pracovala dcera paní Evy jako lékařka. A i když nešlo o pohádku, jejich lásku nakonec víc než s dvakrát devíti křížky jim mohl závidět i král.