Možná jsem umělec….spisovatel…..básník. Nechám na vašem posouzení.

Jmenuji se Jarmila Týnková. Narodila jsem se 31.12.1967 v Liberci. V roce 1986 jsem zde ukončila maturitou Střední zdravotnickou školu a ze samé radosti se provdala a odstěhovala na Mělník. Od roku 1986 do roku 1995 (přerušeno dvakrát krátkou mateřskou „dovolenou“) jsem pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení místní nemocnice. Při nástupu jsem si naivně myslela, že zůstanu až do starobního důchodu. Zůstala jsem do důchodu, bohužel invalidního. Po havárii se mi trochu zhroutil svět. Začala jsem o to víc pít (alkohol byl můj kamarád již před havárií a vlastně byl i její příčinou). Profesně jsem vystřídala dvě ordinace obvodního lékaře. V lednu roku 2000 jsem začala pracovat v plicní ambulanci nemocnice Na Bulovce. 3.3.2000 jsem se opila cestou do zaměstnání, byla odejita a konečně pochopila, že bez protialkoholní léčby nemám šanci. Tu jsem absolvovala tři měsíce poté v Bohnické léčebně.

Po léčbě jsem začala pracovat v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Nejprve šest let u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů a poté na oddělení závislosti žen. V průběhu této doby jsem absolvovala dvou a půl letý psychoterapeutický výcvik v Novém Městě nad Metují, muzikoterapii, focusing, hagioterapii, reiki a studium na Akademii Alternativa v Olomouci – umělecké terapie.

Další mé působiště bylo v Domě Emblema ve Ždírci, v první soukromé léčebně pro závislé. Zde jsem byla tři měsíce jako vedoucí sestra a terapeutka. Léčebna změnila investora, místo působení a moje cesta vedla bohužel jinudy.

Můj život se neskládá z pětiletek, jak bylo v minulosti běžné, ale z desetiletek. Dalších deset let jsem tedy pracovala jako sestra ve Farní Charitě, v domácí péči. A z toho období, bych se s vámi chtěla podělit o příběhy, někdy veselé, jindy smutné. Některé pro pobavení, jiné možná pro poučení. A i když už začala má další desetiletka, tentokrát na ambulanci praktického lékaře, doufám, že vám budu mít co říct a že se na můj blog budete rádi vracet