Blog, který jsem si dovolila založit vlastně vznikl proto, že již spoustu let, pravděpodobně i v souvislosti s mojí prací, přemýšlím o smrti a umírání. Nikoli se strachem, spíše s pokorou. A protože nechci jen smutné příběhy, patří sem trochu humoru a nadsázky. Ve chvíli, kdy se narodíme směřuje naše cesta k nevyhnutelnému konci a je jen na nás, jak ji prožijeme a hlavně využijeme. Neříkám, některé věci jsou nejspíš dané. Nevěřím na náhody, ale nikdo nás nenutí začít kouřit, pít, fetovat. Ve spoustě věcech máme možnost volby. Pravda, není to vždycky jednoduché, kdo jiný by o tom věděl víc, než člověk, který bojoval se závislostí na alkoholu, jako já. Ale vlastní zásluhou je moje mysl svobodná. Dnes je jen na mě, jestli budu dál pokračovat v cestě, kterou mi předurčily z 55% geny, nebo budu svobodně rozhodovat o svém dalším životě. To už je ale jiná kapitola, o tom se dočtete v mojí knize, „Breviář abstinující alkoholičky“. Teď tedy zpátky k mému soukromému peklu.

Tuto kapitolu nastartoval můj dnešní sen. Již léta z legrace tvrdím, že nechci do nebe, které je plné eunuchů v nočních košilkách, někde na obláčku, kde fouká. Mám ráda teplo a milování, mám ráda muže (nejspíš nebudu sama). Jednou mi můj kamarád řekl, že každý máme svoje peklo a svoje nebe. Co je pro někoho nebem, může naopak být pro jiného peklem. Až do dnešního dne jsem mu nevěřila. Dnes ráno jsem pochopila, jaká krutá je to pravda. Mívám často sny, některé z nich si nepamatuji, ostatní připomínají film. Nejsem si jistá, ale jsem přesvědčená, že jsou určitě plné barev. Často souvisí s tím, jestli se před spaním najím, nebo koukám na film. Nesnáším horory, protože v tu chvíli jsou mé sny plné násilí a padajících hlav. Plné krve a honiček a strachu.

Včera večer jsem usínala úplně sama, bez jakýchkoli vnějších vlivů. A povím vám, zaspala jsem. Usnula jsem brzo, zapomněla si nařídit budík a houpala se na obláčku erotiky až do chvíle, kdy za normálních okolností sedím v autě a jedu do práce. Ale to ještě není to peklo, i když pro každého z nás je nepříjemné, když zaspí.

Všechno připomínalo tak trochu sci-fi a trochu detektivku, kdy jsme s partou krásných policistů sledovali bandu zlodějů šperků, nejdříve v autech, což je moje slabost, ale následovalo příliš mnoho překážek, různé zátarasy a uzavřené úseky silnic (prostě jako ze života dnes). Později bylo třeba přejít na vzdušné a vodní skútry. Naštěstí jsme létali ve dvou a já se mohla opřít o široká záda svého kolegy Během sledování jsme narazili na podivné doplňky stravy a nebyla bych to já, abych neochutnala. Ukázalo se, že to na mne působí jako afrodiziakum a já dostala neskutečnou chuť se milovat, ale mám zásadu, co je v domě, není pro mě, takže jsem rozhodně nechtěla svést některého z kolegů. Proto jsem se v rámci sledování gangu lupičů přihlásila dobrovolně na zaoceánskou loď plnou mužů všech věkových kategorií….No všech ne. Chyběli tam úplní mladíčci, protože další mojí zásadou, kterou zatím neporušují ani mé sny je, že nejsem pedofil.

A teď to přišlo, teď přišlo moje soukromé peklo! Byli totálně nepoužitelní. Ne, že by nechtěli, ale nemohli. Ten pocit, kdy je s kým ( a byla to opravdu velká loď) a přitom není s čím. Měla jsem to za svoje vlastní selhání,! Samozřejmě i já jsem byla krmena manželem poučkou : „Která si ho neumí postavit, ta si ho nezaslouží“. Ještě teď, několik hodin po probuzení, mám hrůzou rozšířené zorničky. Umíte si představit moje překvapení, že v pekle plném čertů, by to mohlo vypadat přesně takhle?

Takže opravuji svoji léty otřepanou pravdu. Chci do nebe, do mého soukromého nebe, plného úžasných lidí a mužů, kteří budou schopni uspokojit všechny mé touhy a přání. Moje soukromé nebe nebude na obláčku mezi eunuchy, tak totiž vypadá moje peklo. Moje nebe leží na soukromé pláži, na břehu moře, zalité sluncem. A budu se snažit dožít svůj život tak, abych si ho „zasloužila“.

Do snáře se raději dívat nebudu, nechci si kazit den rozborem snu, ze kterého jsem sice trochu vyděšená, ale v případě, že bych se probudila vedle toho správného muže, bylo by mé zaspání pravděpodobně ještě o nějakou tu krásnou chvilku delší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *